Ačkoliv do Soluně jezdí i autobusy, já se rozhodl spolu s kamarádem letět letadlem, a to zejména proto, že jsem letadlem nikdy předtím neletěl, ale také pro pohodlnost a mnohem méně náročnou cestu co se času týče.
Letenku jsme zakoupili zhruba půl rok dopředu, abychom zaplatili co možná nejméně. Za letenku jsme zaplatili cca 3700/osobu včetně zavazadla.
Na letiště jsme se rozhodli přijet raději včas abychom měli čas na zorientování. Byl jsem velmi překvapen z celého provedení letiště. Čekal jsem něco velice chaotického a rušného, ale nakonec to bylo docela poklidné. Naší největší obavou bylo, stihnout přestup v Athénách, na které jsme měli pouze 45 minut. U odbavovacího stánku jsem předložil pas, letenku a odložil jsem svoje zavazadlo na pás. Od personálu mi naštěstí bylo řečeno, že přestup by měl být naprosto bez problému a také, že zavazadlo dorazí přímo a včas do Soluně. Po odbavení zavazadla zbývala zhruba hodina do odletu a v tu dobu na mě spadl neskutečný stesk. Byl to ten okamžik, kdy si člověk vše nakonec uvědomí, co a kdo mu bude chybět apod. Mířil jsem brzy dále k bráně, kde jsem byl podroben kontrole letenky, pasu a následně bylo nutné vyndat veškerou elektroniku z příručního zavazadla a uložit ji do plastové nádoby, kam bylo nutné uložit také veškeré kovové věci, které jsme měli po kapsách apod., tedy pásek, mobilní telefon, peněženku apod. Poté se prošlo železnými rámy, které se naštěstí nerozezněly, když jsem procházel :). Při začátku nástupu do letadla nám byl zkontrolován znovu pas a letenka. Poté bylo možné nastoupit do letadla a konečně usednout do sedadla.
Zhruba za 30 minut bylo letadlo připravené vzlétnout. Nutné bylo se připoutat a bylo nám velmi detailně vysvětleno, jak se chovat při nějaké nešťastné události.Při vzlétnutí jsem cítil velice zvláštní pocit. Tlak nebyl tak hrozný, jak jsem si ho představoval, ale musím přiznat, že mi nebylo zrovna lépe od žaludku. Po vyrovnání letadla v určité výšce už nepříjemné pocity začaly odpadat a bylo možné se i odpoutat. Následně nám bylo letuškami nabídnuto občerstvení. Nejdříve byli servírovány nápoje jako džus, voda, cola apod. Dále přišel čas na menší obědosvačínku. Svačinová kartonová krabička obsahovala menší sušenku, malý bochánek podobný naší housce v miniaturní verzi a malinkou krabičku těstovin s kečupem. Po jídle nám byl nabídnut také čaj a káva. Samotný let trval kolem 3 hodin.
Po výstupu v Athénách nás přivítalo velice příjemné sluneční paprsky, které nám dávali pocit jemného tepla. Jelikož nám nezbývalo příliš času na přestup nemohli jsme otálet a vyrazili jsme rovnou hledat naší bránu na nástup do dalšího letadla. Letiště oproti našemu, bylo velice chaotické a zmatené. Bylo pro nás velice těžké se tam zorientovat, Po dohledání našeho nástupiště, což nám trvalo více než 10 minut, jsme k našemu překvapení byli podrobeni další kontrole příručního zavazadla a bylo nutné projít bezpečnostními rámy. Oproti u nás, zde vládl naprostý chaos a vše bylo až příliš urychlené. Bylo nutné vyndat opět elektroniku, ale tentokrát bylo nutné elektroniku vyndat také z obalu. Museli jsme tedy z brašny vytáhnout notebook i fotoaparát. Po průchodu rámem mi bylo zděleno, že musím notebook také otevřít a chtěli po mě také, abych vyndal z fotoaparátu kryt na čočku. Vše se seběhlo šílenou rychlostí a mojí největší obavou už nebylo, zda stihneme let, ale zda jsme tam něco nezapomenuli. Následně jsme dorazili k bráně umožňující vstup do letadla, kde jsme nakonec ještě cca 10 minut čekali. Bylo až k neuvěření, jak bylo tohle místo tak odlišné od nás. Lidé tu například vůbec nevěděli, co je to fronta a byla zde neuvěřitelná tlačenice.
Po úspěšném doletu cca po 50 minutách do Thessaloniki jsme museli tentokrát vystoupit schody, které nám byly přistaveny k letadlu a dole na nás čekal autobus, který nás dovezl na letiště. V hale jsme čekali na naše zavazadla. Téhle chvíle jsme se možná nejvíce obávali, protože nám bylo kulantně řečeno, že je dosti možné, že zavazadla nám ještě ten den možná nedorazí (kvůli menšímu času na přestup v Athénách), ale naštěstí po 10-15 minutách obav nám naše zavazadla konečně dorazila na pás. Byla to neskutečná úleva.
Před východem z letiště na nás čekala holčina, která nám zajišťovala pronájem bytu, který vlastní její rodiče. Museli jsme s naší těžkou bagáží jet MHD, což se nám jako představa nezdálo zas tak hrozné, ale byli jsme rychle vyvedeni z omylu. Již zmíněná holčina vůbec neřešila, zda máme lístek na MHD nebo ne prostě nám suverénně řekla, ať si nastoupíme. Po čase jsme zjistili, že se lístky dají koupit rovněž uvnitř v automatu, kam se ale vůbec nebylo snadné dostat skrz plný autobus lidí, Autobus se neustále zaplňoval, ačkoliv byl už plný a zavazadla nám byla házena na hlavu. Totální blázinec. Byli jsme tam namáčklí šíleně jako sardinky a ještě k tomu mě neustále bouchali dveře do zad, když se otevírali. Nikdo se tady nad tím nepodivoval. Cestou jsem pozoroval auta jezdící za námi a 90% z nich byli narvané k prasknutí a probíhal zde velmi úzký kontakt se všemi spolujezdci i řidičem. Vypadalo to, jako by uvnitř měli mega párty. Cesta trvala podle mě kolem 20 minut i když mě se zdála jako věčnost. Po konečném vystoupení jsme mířili do našeho pronajatého bytu.
Kuchyň není nijak lahodící pro oči, to jsme věděli. Ale nečekali jsme, že zde bude pouze 1 hrnek, pár kusů nádobí, žádná pánev, mikrovlnka a už vůbec ne rychlovarná konvice. Co se koupelny týče, byli jsme připraveni, že se zde nemůže splachovat toaletní papír, ale že to bude až taková divočina nás celkem zaskočilo. Na umývání je zde záležitost, která připomíná něco mezi vanou a sprchovým koutem a je zde nutno sedět.
Po vybalení věcí a po malinkém vzpamatování jsme se rozhodli projít večer městem. Budovy jsou tu velice staré, zašlé a je na první pohled vidět, že jsou neudržované. Velkým překvapením také bylo, že tu příliš nedbají na čistotu, a tak jsou všude po zemi odpadky a kontejnery doslova přetékají.
Po několik desítek minut jsme došli k molu, kde se znenadání začalo vyskytovat šíleně moc lidí, což nás překvapilo. Bylo to tu velice hlučné a živé a to i navzdory večerním hodinám. Po této menší, asi dvouhodinové procházce jsme se rozhodli jít domu a konečně se ze všeho vyspat a doufat v lepší zítřky. V bytě byla příšerná zima a to i když jsme měli zapnutou klimatizaci na vytápění, Bylo nutné spát v teplých ponožkách, teplácích a 3 dekách, které nám naštěstí vypůjčila naše sousedka. I přesto nás večer občas probouzela zima. Dobrou noc.
Žádné komentáře:
Okomentovat